Každoročně zažíváme zajímavý paradox: když v zimě pobýváme v místnosti, kde se teplota vzduchu pohybuje kolem 18 °C, musíme si vzít svetr, aby nám nebyla zima. V létě však můžeme být v místnosti se stejnou teplotou jen tak v tričku a chlad nepociťujeme. Jak je to možné? Díky infračervené energii! To ona zahřívá objekty kolem nás, které zase následně předávají teplo dál, i našemu tělu.

Infrazáření přenáší teplo. Každý den se s ním setkáváme, když vnímáme horko ze slunce, ohně, radiátoru nebo rozpáleného chodníku. Naše tepelně citlivá nervová zakončení v kůži dokáží rozeznat rozdíl mezi vnitřní teplotou těla a vnější teplotou kůže.

Infračervené záření je absorbováno objekty v místnosti a ty následně vyzařují teplo zpět do prostoru. Tyto vlny neviditelného světla jsou také pohlcovány pokožkou a pronikají do lidského těla. Tělo, které je v důsledku metabolických procesů zdrojem tepla se na druhé straně ochlazuje vyzařováním v oblasti infračerveného záření. Dojde-li k rovnováze mezi infračerveným zářením přijímaným a vyzařovaným dostaví se pocit tepelné pohody.

Tyto vlastnosti infračervených paprsků jistě hrály svou roli, když NASA vyvíjela materiály sloužící k produkci sálavého tepla během kosmických letů. Podobný typ materiálů se také využívá v porodnicích, když je třeba zahřívat předčasně narozené děti.